Červenec 2006

sraz

31. července 2006 v 15:10 | Misha |  ..::Tokio Hotel::..
urcite pridte, tyyyjo ja se tam asi nedostanu =´(

fotesky

31. července 2006 v 12:16 | Misha |  ..::Tokio Hotel::..
"Ještě jednou někdo řekne že vypadám jak holka a ..."
"hihi, ano make-up si kupuju saaam ..."
"chacha, komm und rette mich, chachachaa ..."

Billova nová holka

31. července 2006 v 12:08 | Misha |  Pribehy o TH

Uspořádali jsme bezva párty.
Ještěže je Andreas můj nejlepší kámoš. U nás ta pařba být nemohla, protože Tom do matky hučel o tom večírku tak dlouho, až ho s tím vyhodila. Ale fakt to tam stálo za to. Furt se na mně lepila ňáká fakt hnusná holka .
,, Ahój, já jsem Hannah ale kámoši mi říkájí Vypadni" štěkla a cpala ke mně pazouru ,,Bill" zahučel sem a v domění, že chce, abych jí tu pracku urval jsem k ní s ďábelským úsměvem ruku natáhl. Ta pitka mi s ní zacloumala a začala mi vyprávět fakt napínavý příběh o ztraceném make-upu. Po hodině utrpení přišel Tom ,,jé Bille, to čumim, máš novou kur --- kamarádku?! Cheché ... " blbec ,, jó jmenuju se Hannah" a potom co jsem bráchovi šeptnul jak jí říkají kámoši, rozchechtal se jako blázen, čímž Hannah umlčel. Věnoval jsem mu jeden ze svých nejkrásnějších pohledů, ale on se na mně vyděšeně koukl a někam zmizel.
Podrazák
. ,,Ták Hannah, já už bohužel musím jít" při slově bohužel jsem se musel fakt držet, abych nevybouch smíchy. ,,vážňé? Jaktó? "zavyla na mně, to ti může být jedno ty pablbko ,,soráč, mám koncert s mojí skupinou" vysvětluju a bojuj s představou kytary v její hlavě. ,, Ty máš skupinu, jó ?" to je kráva ,, Jó! Tokio Hotel přece !" ... ,, ale tam sou samí buzíci né ?" mám ji zaškrtit, nebo na ni hodit stůl ? Najednou začne vydávat fakt nechutný zvuky. Nejpíš smich. ,, Jéhe, ty seš, cheché, ty seš ten transvestita Bill Kalitz! " tak to už je příliš ,,jsem Bill Kaulitz ty ..." nechal jsem ji tam seďet a letěl jsem domů. Cestou jsem chňapl Toma a táhl ho za sebou. ,, Héj! Bille co šílíš? " Dolehl ke mně ten jeho krásný hlas. Bylo docela chytrý ho nepouštět k mikrofonu, chachá ...

dny žalu

31. července 2006 v 11:59 | Misha |  Pribehy o TH
Tom mi odešel, Tom je pryč, Tom byl celý můj život a teď je nenávratně pryč. Takové myšlenky se mi honily hlavou den po smrti mého nejlepšího přítele. Mého bratra. Začal jsem taky uvažovat o smyslu života. Daleko jsem nedošel, protože už můj život žádný smysl nemá. "Vole, co brečíš brácho, seš blbej? " oczvalo se vedle mně. Prudce jsem se otočil, ale nic tam nebylo, nikdo tam nebyl. Nikdo kdo by si do mně rýpnul, kdo by mně potěšil. Nikdy na tebe nezapomenu Tome. Jsou čtyři hodiny ráno a já myslím na Toma. Na jeho smích, na jeho oči, na jeho krutou smrt.
Vzbudil jsem se a před očima jsem měl Toma. Šel jsem do koupelny a v zrdcadle se na mně díval Tom. Měl obrovské zarudlé kruhy pod očima. Aha ! To jsem byl jen já. Tom už tu nikdy nebude. Naplácal jsem na sebe vrstvu make-upu, ale zarudlé oči mi už nawždy zůstanou. Celý tento den neměl smysl. Všude jsem viděl svého úžasného bráchu. Než jsem usnul, viděl jsem bráchu. Zdálo se mi o něm. " Bille, nebuď smutný, já tě mám moc rád, nechci abyses už trápil" promluvil na mně laskavým hlasem, než jsem se probudil. Radostně jsem běžel do Tomova pokoje a zadýchaně jsem hulákal "Tome! Tome, jsem tak rád, že tu jsi, pojď do ...." uvjedomil jsem si že Tom tu není. Slzy mně pálily v očích, než jsem si uvjedomil, že mlátím do Tomovy postele. Kde jsi bráško? Kde jsi když tě tak potřebuju ? Táta mi donesl jídlo. "dík" zasípal jsem a když odešel, vylil jsem obsah talíře do záchodu, jako to dělám od Tomovy smrti. Vlastně už vůbec nejím. Nemá smysl jíst. Tom na mně čeká. Nezklamu ho. Už nikdy ho nezklamu. Vím že jsem jeho smrt zavinil. Všichni mi říkají, že to není moje vina, ale já vím, že je. Měl jsem na něj počkat. Proč jsem na něj nepočkal? Jak jsem mohl být tak nezodpovědný ... Vysílením jsem usnul. Možná spíš omdlel.
Vzbudil sem se. Tom. Šel jsem do koupelny. Tom. Sedl jsem si a myslel na něj. Vedle mně se choulila v koutku váha. No, proč se nezvážit, když tu byl Tom, newážil jsem se nikdy. Ručička váhy se chaoticky rozjela a mířila až k padesátce, jenže pak zastavila a ukázala mou skutečnou váhu. 35kg. No to není tolik, kolik jsem si myslel, říkám si, a vspomenu si na Toma. Cítím jak se mi do očí derou slzy, známý pocit projede celým mým tělem a znowa se rozpláču. Ne na dlouho. Vysílením padnu na zem, ale necítím bolest. Před očima zase Tom. Podivně se usmívá. "To .." nedořeknu a jeho obraz se zamlží. Nic necítím. Už ani smutek, ani slzy. Slyším Tomův hlas "Bille, bráško, vítej ..."

posledni den

31. července 2006 v 11:30 | Misha |  Pribehy o TH
POSLEDNÍ DEN
Tom došel k oknu. Otevřel ho a začal do ruky nabírat sníh.
Věděl jsem, co bude následovat. Rychle jsem vylítl z postele,
rozrazil dveře a vyběhl na chodbu. Tom mi byl v patách. V ruce
držel sněhovou kouli. "Brácha, ty kreténe, jestli to po mně hodíš,
tak tě budu do smrti…" Nestačil jsem to doříct a už jsem měl sníh
v obličeji. "Debile!" ulevil jsem si. Vběhl jsem zpátky do pokoje,
utřel si obličej do Tomova trička a zalezl do postele. Chvíli po mně
dorazil Tom. Smál se na celé kolo. "Jen se směj, ty bimbasi!" otituloval
jsem ho originální nadávkou. Začal se smát ještě víc: "Ty co? Tak to
je mazeček! Brácha, ty jsi pako!" Tak tohle mu nedaruju! Pomsta bude
sladká. Otočil jsem se na bok a dělal, že spím.
Tomovi netrvá dlouho než usne. To já vždycky hodinu koukám do blba.
Tentokrát jsem toho využil. Počkal jsem, až usne. Potichu jsem vylezl
z postele a nabral si venku taky trochu sněhu. Došel jsem k Tomově posteli,
odkryl ho a sníh mu strčil do trenek. Než se probral, tak jsem se stihl
odebrat zpátky do svého pelíšku. Musel jsem si přikrýt hlavu dekou. Jinak
bych se asi počůral smíchy. Tom se zvedl a hlasitě zařval: "Kurva, co to je?"
Nemusel dlouho přemýšlet nad viníkem. Přišel ke mně a dvakrát mi zabušil pěstí do
ramene. Málem jsem umřel bolestí. Ovšem byl jsem na takový jednání zvyklej. Tom
byl prostě trochu agresivnější!

Ráno jsem vstal zase o dvě hodiny dřív než Tom! Mám to ale nevýhodu. Trvá mi
déle, než ze sebe udělám člověka. Tomovi stačí 20 minut a z toho 10 minut jí.
To mu závidím! Tentokrát jsem byl extrémně unavenej. Při malování jsem si málem
vypíchl oko řasenkou. V sedm jsem šel vzbudit Toma. Něco na mě zavrčel. Otočil
se na druhý bok a spokojeně pokračoval ve spánku. Začal jsem ho lochtat. Vyjekl.
Napřímil se na posteli a zabručel: "Vždyť už vstávám!" Vyhrabal se z postele a
namířil si to do koupelny. Šel jsem za ním, stoupl si do dveří a opřel se o futro.
Pozoroval jsem, jak si čistí zuby. "Co čumíš?" obořil se na mě. Zdvihl jsem na něj
prostředníček: "Od čeho mám oči!" "Já se na tebe taky nedívám, když si holíš ptáka!"
Otevřel jsem ústa: "To je snad trochu něco jinýho!" Otočil se na mě: "Brácha,
nečervenej se! Je to trapný!" Debil! pomyslel jsem si. Do školy jsme přišli na
poslední chvíli. Když jsem procházel v předsíni kolem zrcadla, tak jsem zjistil,
že vypadám jako blbec. Musel jsem se jít ještě rychle převlíknout. No a to nás
zdrželo. Vybalil jsem si věci z batohu a pečlivě je srovnal na kraj lavice do
komínku. Tom si vyndal jenom penál. Chvíli po nás vplula do třídy profesorka
matematiky. Pokynula nám, abychom se posadili. Zadívala se do svého notesu,
který jsme nazvali "Černá kniha". Říkal jsem si: Jestli mě vytasí, tak jsem
pěkně v hajzlu! Podívala se na mě a řekla: "Tom Kaulitz." Spletla si nás. Být
dvojčata je pekelná výhodička! Teda jak pro koho. Tom se zvedl. Popadl studentský
průkaz a postavil se před tabuli. Profesorka mu nadiktovala jednu z lineárních funkcí.
Tom se u toho pěkně zapotil. Nakonec vyfasoval dostatečnou.
Při obědě jsem si sedli jako obvykle daleko od ostatních, abychom si mohli v
klidu povídat. Tom mi vyprávěl o nějaký blondýně ze 4. B. Poslouchal jsem ho
a nimral se v rejži s univerzální hnědou omáčkou. Hnus! Kolem našeho stolu
prošel Hans. Nasadil jsem oslňující úsměv a pozoroval ho do tý doby než, mi
zmizel z dohledu. Tom na mě mluvil, a když zjistil, že ho neposlouchám, tak
otočil hlavu, aby vypátral příčinu mé nepozornosti. Spatřil Hanse. Zavrtěl hlavou:
"Co na něm vidíš?" "To bys nepochopil!" odpověděl jsem. Usmál se: "Vždyť je
to blonďák!" Zaklepal jsem si na čelo: "Ty máš co říkat!"
Po obědě jsme měli ještě odpoledňák. Dvě hodiny angličtiny. Nuda! Tom si posílal
dopisy s naší třídní kráskou. Domluvili si rande na odpoledne. Já jsem civěl
ven z okna. Hansova třída měla zrovna tělocvik. Nemohl jsem se ho nabažit. Z
rozplývaní mě vyrušil Tom. Drcl mi loktem do břicha. Osočil jsem se na něj: "Co
děláš, blbče? Chceš, abych se poblil!" Pak mi to došlo. Celá třída se na mě
dívala. Nevině jsem se zahleděl na paní profesorku. Ale ona mi můj pohled neopětovala.
Podívala se na mě vyčítavě, a pak se zeptala: "Bille, díváte se, jak venku
lítají ptáci?" Zavrtěl jsem hlavou. Do hovoru se vložil Tom: "Víte, paní
profesorko, on se spíš dívá, jak ty ptáci cvičej!" Okamžitě jsem zrudl. Celá
třída se začala smát. V duchu jsem Toma proklínal. Proč mě musí vždycky tak
ztrapnit? Profesorka nechápala, co je na Tomovu výroku tak vtipné. Ba co víc,
Tom jí dost nasupil! Řekla nám, ať si sbalíme věci a odejdeme ze třídy. Hodiny
si nahradíme v pátek odpoledne. Tom zakroutil očima. To se mu zrovna nehodilo.
Měl v plánu se jít s klukama zhulit. Jeho smůla! Mě to taky nebylo zrovna vhod.
Jenže mě šlo o tu ostudu a o to, jak to budeme vysvětlovat mámě.
Moje obavy byly naprosto zbytečný! Máma nám řekla, že je to naše blbost. Takhle si
nechat zkazit páteční odpoledne. Nekonalo se ani domácí vězení. Tom večer vyrazil na
rande s naší fiflenkou. Já jsem si pozval svojí nejlepší kamarádku Marii. Mamka vyrazila
s nějakým týpkem do baru, a tak jsme se mohli nerušeně dívat na romantický film.
Nanosili jsme si jídlo a papírový kapesníčky k televizi. Samozřejmě, že jsem na
konci filmu brečel jako želva. Ani s Marií to takhle nezahýbalo. Fůůůj! Já jsem
vážně buzík! Přemlouval jsem Marii, aby u mě zůstala přes noc. Chtěl jsem si s ní
povídat. O Hansovi a tak… Zeptala se, jestli se vrátí Tom. Oni se totiž neměli moc
rádi. Kývl jsem, a tak moje plány zavrhla a kolem desáté odešla. Zůstal jsem doma
úplně sám. Děsně jsem se nudil, a tak jsem… Tom se vrátil kolem půlnoci. Tvářil se
jako největší borec. Dělal jako kdyby přefikl celej Magdeburg a přitom…No nic! Já
už jsem se snažil spát. Tom ze sebe shodil oblečení a zalezl si ke mně do postele.
Otočil jsem se na něj. Svítila mu očička. Bylo už pozdě, takže jsem trochu pomaleji
chápal. "Co je?" zeptal jsem se. Pousmál se: "Nic." Hodil jsem rameny, zachumlal se
pod peřinu a chystal se spát. Pak mi to najednou došlo. Prudce jsem se zvedl a zařval
do tmy: "Brácha, ty sis to s někým rozdal!" "Ticho! A nepoužívej to nechutný slovo!
" obořil se na mě. "Á, pardon, tak miloval!" Kývl. Trochu jsem žárlil. Myslel jsem,
že mi o tom bude vyprávět. Jenže on zarytě mlčel. Takže jsme na sebe zírali do čtyř
do rána. Moc dobře jsem věděl, jak se cítí. Prožíval jsem to s ním. Máma přišla až k ránu.

Sakra, včera jsem si špatně nařídil budík! Zazvonil o čtvrt hodiny později. To
pro mě prakticky znamenalo, že ani nemá cenu chodit do školy. Nemohl jsem celou
svojí ranní proceduru stihnout za 105 minut. Ten den začal hrozně a v tomhle duchu
pokračoval. Když jsem si dával čočky do očí, tak mi jedna spadla na zem. S pěti
dioptriema se hledala dost blbě! Tím jsem ztratil minimálně deset minut. Ve sprše
jsem se opařil horkou vodou. Potom došel lak na vlasy a já si pro něj musel běžet
k mámě do koupelny. Měl jsem tak rozklepaný ruce, že jsem si musel pětkrát předělávat
oční linky. Aby toho nebyla málo, tak jsem na sebe vykydl jogurt. Když jsem se šel
převlíknout do pokoje, tak jsem si uvědomil, že jsem ještě nevzbudil Toma.
Drcl jsem do něj, oznámil mu, že jsem ho zapomněl vzbudit a upozornil ho, že
už by měl vstávat. Tom zvedl prostředníček a dál mojí osobu ignoroval. Věděl
jsem, že už je čas jít. Hodil jsem po něm svojí botu a řekl, že odcházím. "Tak
řekni, že přijdu později!" nakázal mi. Vyřítil jsem se z domu a spěchal do školy.
Bylo mi dost divně. Ještě nikdy jsem nešel do školy bez Toma. Většinou jsme
stejně nemocní, jdeme ve stejnej den k doktorovi a za školu chodíme taky společně.
Měl jsem na Toma počkat. První hodinu jsme měli literaturu. Nebyl jsem vůbec schopnej
vnímat! Pořád jsem se díval na hodinky. Čekal jsem, až se otevřou dveře a do
třídy vejde Tom. Když nedorazil po první hodině, tak jsem začal mít strach.
Zkoušel jsem mu volat, ale měl vypnutej telefon. To mě vyděsilo! Uklidňoval
jsem se faktem, že ho má vybitej. Tom nepřišel ani po druhé hodiny. Byl jsem
rozhodnutý, že jestli nepřijde do konce třetí hodiny, tak půjdu domů, abych
zjistil, co se děje. Jenže během třetí hodiny do naší třídy vešla třídní
profesorka s policajtem. Rozhlídla se po třídě. Když mě spatřila, tak řekla:
"Bille, pojďte se mnou!" Hrklo ve mně. Neuvědomoval jsem si, že bysme s Tomem
provedli něco trestnýho. Zavedli mě do kabinetu třídní profesorky. Na stole byl
přichystanej panák, že by mě chtěli opít? prolítlo mi hlavou. Třídní mi pokynula,
abych se posadil a začala: "Bille, vašeho bratra srazilo auto." Vyvalil jsem oči,
jak je mým dobrým zvykem, a zeptal se: "A kde je? Co se mu stalo?" Nic. Ticho.
Třídní ani policista mi neodpovídali. Začal jsem být nervózní: "Tak už, sakra,
něco řekněte!" Třídní sklopila oči: "Bille, Váš bratr na místě zemřel…" Nechápal
jsem, co se mi to snaží říct. Všichni tři jsme tam seděli a mlčeli. Nevím, co to
do mě vjelo. Najednou jsem se prudce zvedl a začal křičet: "To není pravda!
Lžete! Tom jenom zaspal…" Takhle vyvádět mi vydrželo do té doby než jsem
vyčerpáním klesl zpátky do křesla. Třídní mě donutila, abych vypil toho panáka.
Poslechl jsem jí. To mě trochu probralo z transu.

Probral jsem se v až v nemocnici. Nepamatoval jsem si, co se přesně stalo.
Zeptal jsem se sestřičky, kde jsem se tam vzal. Řekla mi, že jsem se zhroutil,
tak mě přivezli do nemocnici. Dostal jsem nějakou injekci na uklidnění. Teprve
o několik dní později jsem si uvědomil, že už se Tom nikdy nevrátí. Časem mi
dokonce vyschly slzy. Ve nemocnici jsem strávil asi tři týdny. Chodili mě navštěvovat
spolužáci, kamarádi, profesoři a dokonce i táta. Nechtěl jsem nikoho vidět.
Jediný, kdo za mnou ani jednou nebyl, byla máma. Věděl jsem proč. Když umřel
Tom, umřeli jsme pro ní oba. Už neměla žádný dítě. Často jsem přemýšlel nad tím,
co se mnou bude, až mě pustí z nemocnice.

Vynutil jsem si, že chci jít na Tomův pohřeb. Bylo to strašný!
Připadalo mi to, jako bych byl na vlastním pohřbu. Nikdy jsem se
necítil tak sám! Několikrát jsem se chtěl sprovodit ze světa. Ale nikdy jsem
to neudělal, věděl jsem, že Tom by si přál, abych žil. Na pohřbu jsem viděl mámu
naposledy. Dělala, jako že tam nejsem. Byl jsem pro ní vzduch. Bál jsem se, že mě
strčí do děcáku. Nakonec se mě ujal táta…
tady je zdroj

King Kong-text

29. července 2006 v 9:44 | Misha |  Shanadoo
WATASHITACHI TO ISSYO NI
PARAPARA WO OBOEMASYOH

DAKISHIMETE KING KONG Do it Right
KONO MACHI WA JUNGLE All Night Long
KIMIDAKE WO SAGASHITETA
KONOKOI WO ZETTAI TSUKAMOH

TATTA HITORINO KING KONG Hold Me Tight
HAJIMETE NO Love Chance DAKARA
FURIMUITE ONEGAIYO
IMASUGUNI Ding Dong My KING KONG

Let's Go Out
YOZORA WO MEGURU ANORYUHSEH
KOKORO NI OCHITANO KIMINO SHE
MACHIDEWA DAREMOGA KOE KAKEAI
GALASU NI UTSURU Lonely Eye
KOI NO RISOH WA BIJO TO YAJUH
HANARETETATTE ITSUMO MUCHUH
TOBIDASHITAI HONTOHSA
DOKODATTE TSUITEIKU

DAKISHIMETE KING KONG Do it Now
MAYOISOH JUNGLE All Night Long
NANIMOKAMO KAETAIYO
FUTARINARA ZETTAI KANAU

KITTO WATASHI NO KING KONG Only You
ITSUDATTE JITTO SHITENAIDE
OMOIKITTE SARATTEYO
KOKOROKARA Ding Dong My KING KONG

DOKOIKITAI NANIGASHITAI
SHIRANAI UMIMO MITEMITAI
HAYASUGIRUTTE IWARETEMO
HEART WA KYUHNIWA TOMARANAI
RAKUEN MOTTO BETSUNO BASHO
DEGUCHI KITTO MITSUKEMASHO
KOETEMITAI HONTOHSA
SOKOKARA SAKIWA SOHTOH IIH

DAKISHIMETE KING KONG Do it Right
KONO MACHI WA JUNGLE All Night Long
KIMIDAKE WO SAGASHITETA
KONOKOI WO ZETTAI TSUKAMOH

TATTA HITORINO KING KONG Hold Me Tight
HAJIMETE NO Love Chance DAKARA
FURIMUITE ONEGAIYO
IMASUGUNI Ding Dong My KING KONG

KIMIDAKE WO SAGASHITETA
FUTARINARA ZETTAI KANAU

DAKISHIMETE KING KONG Do it Now
MAYOISOH JUNGLE All Night Long
NANIMOKAMO KAETAIYO
FUTARINARA ZETTAI KANAU

KITTO WATASHI NO KING KONG Only You
ITSUDATTE JITTO SHITENAIDE
OMOIKITTE SARATTEYO
KOKOROKARA Ding Dong My KING KONG

King Kong

29. července 2006 v 9:43 | Misha |  Shanadoo
shanadoo.jpg
tady stoji Marina jako trubka =)